Přihlášení

Jméno

Heslo



Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.

Rychlé info

Pro přidání zprávy do Rychlého infa, musíte být přihlášeni.

Žádné zprávy.

Navigace

Anketa

Zatím nejsou žádné ankety.

Slovo na neděli I.

Vybral pro vás náš Jirka, a to nejen na neděli

1.11.2009

VZÝVÁNÍ PÁNĚVZÝVÁNÍ JMÉNA PÁNĚ

Kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen

 

Biblické texty

Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo hovzývají, neboť každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.

Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu,přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.

Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají vpravdě.

DEFINICE MODLITBY VE STARÉM ZÁKONĚ

Co je modlitba? Jak vypadá? Máme-li při čtení zejména SZ odpovědět na tuto otázku, pak se již od prvních stránek z Bible se ocitáme téměř v rozpacích, protože nevíme, co považovat za modlitbu, a co ne. Vnímáme činnosti jako jsou stavění oltářů, obětování (ať už to bylo cokoli), vzývání Hospodina, žehnání jako to, co musí být zařazeno pod určitý všeobjímající název modlitba. Kdybychom se měli pokusit o vskutku biblickou definici modlitby, pak asi dojdeme tomu, co velice pěkně vyjadřuje Nový biblický slovník: “V Bibli je modlitba bohoslužbou, která zahrnuje všechny postoje lidského ducha ve vztahu k Bohu.” Také zjišťujeme, že se  „o modlitbě“ hovoří velice málo narozdíl od mnoha a mnoha napomenutí k dodržování všeho, co vyplývá ze smlouvy s Bohem. Jestli se toho ve Starém zákoně mnoho nenamluví o samotné modlitbě, pak se s ní ale v jejích mnoha projevech a formách setkáváme na každém kroku. V Písmu před námi jsou modlitby těch, kdo se octli v různých životních situacích, z nichž vyplanula modlitba.

VZÝVÁNÍ – JEDEN ZE ZPŮSOBŮ MODLITBY VZÝVÁNÍ HOSPODINA, JMÉNA PÁNĚ

VZÝVÁNÍ je modlitbou, kterou vystopujeme již na prvních stránkách Bible (Ge 4,26 - když se narodil Enoch): Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo. Vzývání Hospodina však nepatří jen ke starozákonní praxi. Nový zákon k této činnosti vyzývá (Ananiášovo slovo obrácenému Saulovi z Tarsu): Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů. Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen. Vzývání je něco, co bytostně patří k Božímu lidu - ke křesťanům.

CO JE TO VZÝVÁNÍ?

CO VOLAT CO ZNAMENÁ VZÝVAT/VOLAT (hebr. KARA) Hospodina? Mluví-li se o vzývání, pak si myslím, že jde o pojem, který nepatří obecně mezi zcela jasné. Tuším, že je možné si za touto činností představit až cosi tajemného, skrytého či magického. Jako dal Pán Ježíš v Novém zákoně příklad modlitby, tak máme i ve Starém zákoně příklad vzývání Hospodina, který byl dán samotným Hospodinem.  Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vytesej si dvě kamenné desky jako ty první, já na ty desky napíšu slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztříštil. Připrav se na ráno; vystoupíš zrána na horu Sínaj a postavíš se tam na vrcholku hory ke mně. Nikdo s tebou nevystoupí, a též ať se na celé hoře nikdo neukáže, ani brav nebo skot ať se nepase poblíž té hory." Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky, jako ty první. Za časného jitra vystoupil na horu Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a do rukou vzal obě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku. Mojžíš tam zůstal stát s ním a vzýval Hospodinovo jméno. Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: "Hospodin,Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení."

ZJEVENÍ MOJŽÍŠOVA ZKUŠENOST – BOŽÍ ZJEVENÍ BŮH SE ZJEVUJE MOJŽÍŠOVI - PŘÍKLAD VZÝVÁNÍ

V tom, jak se zjevil sám Hospodin Mojžíšovi, vidíme, že VOLÁNÍ VZÝVÁNÍ jména nutně SOUVISÍ PŘÍVLASTKY SOUVISÍ S PŘÍVLASTKY, které patří k Bohu. V situaci, kterou prožil Mojžíš, zaznělo nejen jméno, ale okamžitě také, co toto jméno znamená. Vzývat Hospodina tedy znamená, volat jej - obracet se k němu, jako k tomu, kdo je....připomínat si odvolávat se na to, kým je (jak se zjevuje). Text sám o sobě na první pohled není příliš zřetelný a mohli bychom se ptát, kdo vlastně vyslovil vzývání „Hospodin, Hospodin…“. Byť aramejský překlad hebrejského SZ anebo třeba i latinská Vulgáta přičítají tato slova Mojžíšovi, převážně se má za to, že jsou to slova Hospodinova. Svatý Bůh se takto ukazuje a zjevuje své jméno.Ten, který zjevil své jméno jako: „Jsem který jsem“ a jako ten, kdo je „Bohem otců“, se nyní představuje mnohem šířeji. Je-li novozákonní modlitba Páně tím, co bylo (a je!) příkladem NZ modlitby, je starozákonní událost příkladem vzývání Hospodina. Dnes má toto vzývání pro nás ještě hlubší význam, protože jednotlivá slova vnímáme skrze Božího syna Pána Ježíše Krista. Podívejme se nyní na 6 slov, která jsou nabídnuta i nám, chceme-li vzývat Hospodina. Jsou to slova, z nimiž je dobře vidět naši lidskou potřebu:

EMOCE. POTŘEBA CITU - NABÍDKA PRO NAŠE EMOCE

”Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování (KP - lítostivý) a milostivý,shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího i čtvrtého pokolení.“ Slitování - slovo, které hovoří především o síle Boží náklonnosti k lidem (k Božímu lidu). Vyjadřuje hlubokou lásku. Nedívá se na nás chladně! Bůh nám dává nahlédnout do svých citů vzhledem k nám, lidem. Zvlášť vyniká tento cit, když si uvědomíme, v jaké situaci se Bůh ukazuje Mojžíšovi právě jako hluboce milující. Vždyť je to ve chvíli, kdy se jeho vyvolený lid provinil (modloslužbou u zlatého telete). Namísto toho, aby se představil nejprve jako soudce, odsuzující porušení jeho příkazů, ukazuje svou dobrotu - svou hlubokou lásku. Přes to všechno, co se stalo. To, že se Mojžíšovi takto Bůh představil, znamená, že chtěl, aby to jednak On, ale také my všichni ostatní věděli. To, co k nám Bůh cítí, je veliká láska. Myslím, že asi nikdo nebude pochybovat o tom, že každý z nás potřebuje vědět, že je někým milován, že si jej někdo velice váží. Při vzývání Hospodina smíme znovu prožít, že jsme milováni, že nám někomu na nás záleží - a to někdy v situacích, kdy se nám nedostává tohoto citu od našich bližních.

POTŘEBY PRO SLABOST (NEDOSTATEČNOST)

”Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování (KP - lítostivý) a milostivý(dobrotivý, štědrý), shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího i čtvrtého pokolení.“Milostivý (štědrý - gracious) - je to slovo, ve kterém se nám jednak ukazuje skutečnost, že Hospodin je tím, kdo má zdroje k tomu, aby pomohl v situacích, kdy stojíme tváří v tvář některé z našich slabostí. On má zdroje, je schopen zasáhnout ve prospěch svého lidu. A to druhé, co je obsaženo ve slově “milostivý”, je skutečnost, že tyto své zdroje používá ve prospěch svého lidu milostivě, tj. nezaslouženě. člověk si je nemusí zasloužit. Dostávají se mu i nezaslouženě - právě na základě veliké lásky.Při vzývání Hospodina chtěl On sám, abychom si připomínali jeho praktickou péči, abychom ji viděli za sebou v minulosti, a abychom na ni očekávali v přítomnosti a pro budoucnost. Vzývání Hospodina u tohoto slova vede jednak k vděčnosti, a potom také k očekávání, naději a důvěře.

SHOVÍVAVOSTI. POTŘEBA ČASU - SHOVÍVAVOSTI

”Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování (KP - lítostivý) a milostivý,shovívavý (KP dlouho čekající, trpělivý), nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího i čtvrtého pokolení.“ Shovívavost (dlouho čekající, trpělivý) - ještě i jinak by se dalo přeložit původní hebrejské slovo: pomalý k hněvu. Pán Bůh se představuje Mojžíšovi jako ten, kdo dává dostatečně velkou příležitost k nápravě. Znamená to zároveň, že nikoho k ničemu nenutí a nebude nutit. Je Bohem čekajícím - a dlouho čekajícím. Ukazuje tak Mojžíšovi, že přestože se jeho lid velice prohřešil, je dalek toho, aby svůj lid definitivně odvrhl. Těžko pomyslet, co by s námi bylo, kdyby nebylo Boží shovívavosti s námi. Jak jsme my lidé k sobě navzájem někdy neshovívaví, netrpěliví. Myslíme si, že musí všichni ostatní kolem nás být okamžitě dokonalí, okamžitě odpouštějící, okamžitě milující, okamžitě jednající, okamžitě napravující. Jak lehce a rychle jsme možná někdy ochotni vynést soud. Při vzývání voláme k Bohu, který je trpělivý.

POTŘEBA JISTOTY A VEDENÍ - DUCHOVNÍHO SMĚŘOVÁNÍ

”Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování (KP - lítostivý) a milostivý,shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný (plný věrnosti anebo pravdy), který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího i čtvrtého pokolení.“ Plný věrnosti a pravdy - těch několik slov “nejvýš milosrdný a věrný” se dá přeložit i tak, jak to činí KP (KP hojný v milosrdenství a pravdě). Jsou zde obsaženy dvě skutečnosti o Bohu: Jeho věrnost a zvlášť je zdůrazněno, že jí není nedostatek. Boží náklonnost - cit, Boží pomoc - to všechno jsou věci, které by bez ujištění o Boží věrnosti byly nejistými skutečnostmi. Bůh je věrný v rozhodnutí milovat člověka. Nejedná se však jen o věrnost. Pokud vezmeme v úvahu překlad Kralických bratří, pak se nám Bůh představuje jako plný pravdy. Pro náš život potřebujeme pravdu - vedení k tomu, jak a podle čeho žít, aby náš život byl pravdivý, dobrý. Díváme-li se na sebe, tak musíme často konstatovat, že nevíme, jaká a kde je. Při vzývání Hospodina voláme toho, o kom si připomínáme, že je plný pravdy pro nás, pro jednotlivé situace a postoje, které jsme nuceni zaujímat každý den.

JEDNÁNÍ. ROZSAH (SFÉRA) BOŽÍHO JEDNÁNÍ

”Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování (KP - lítostivý) a milostivý,shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný (plný věrnosti anebo pravdy), který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení (KP milosrdenství čině tisícům), který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího i čtvrtého pokolení.“ V pořadí pátou skutečností, kterou Bůh zjevuje Mojžíšovi je rozsah Božího jednání s lidmi - jeho milosrdenství je pro tisíce pokolení, zkrátka pro každého. Vzýváme-li Hospodina a přemýšlíme nad tím, co znamená pro náš život, pak jsme vedeni k tomu, abychom viděli Boží zájem, jež se vztahuje pro tisíce pokolení. Boží milosrdenství si nelze usurpovat jen pro sebe, ani si myslet, že Boží milosrdenství se vztahuje jen na Boží lid. Vždyť Bůh dává svítit svému slunci na spravedlivé i na nespravedlivé. Tak obrací Bůh náš zrak k druhým a ukazuje nám, koho on miluje, a tak se ony tisíce stávají, anebo mohou stávat, společným předmětem naší nedokonalé lásky a jejích projevů.

POTŘEBA ODPUŠTĚNÍ A TRESTU, VÝCHOVYVÝCHOVY

”Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování (KP - lítostivý) a milostivý,shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný (plný věrnosti anebo pravdy), který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího i čtvrtého pokolení.“ Poslední věcí, kterou chci připomenout z našeho textu o vzývání jména Hospodinova, je to, co o sobě říká Bůh až nakonec: Odpouští a trestá. Už jsem zmínil, že bychom mohli čekat, že se o těchto věcech bude hovořit dřív vzhledem k aktuální situaci Izraelského lidu. Přesto se o nich zmiňuje Bůh až nyní na konci zjevení svého jména a přívlastků, které k němu náleží. A než ještě zazní slovo o trestech (ty jsou až opravdu posledním slovem), je zmíněno odpuštění. Odpuštění, které umožňuje nový počátek. Doslova - etymologicky - je pro odpuštění užito hebrejského slova “nést” ve významu brát. To, co slyšel Mojžíš doslova z Božích úst byl skutečnost, že Bůh je tím, kdo odebírá vinu, přestoupení a hřích. To znamená odpustit - odebrat a učinit, jako by se nic nestalo. Obrácenou stranou odpuštění je trest. Hospodin při zjevování svého jména končí zjevením své spravedlnosti, zjevením toho, že nemůže tolerovat hřích. Bůh neospravedlní toho, kdo nečiní pokání. Když si připomínáme tuto Boží vlastnost, pak je v ní pro každého jednak varování, ale potom také povzbuzení, protože žijeme ve světě, kde se zdá, že spravedlnosti se nečiní vždy zadost a vyplatí se žít nespravedlivě a lstivě. Hospodin chtěl, abychom při připomínání jeho jména (vzývání) měli před sebou skutečnost, že se v konečném důsledku nevyplatí žít nespravedlivě. Bohu se nikdo nebude vysmívat.

ZÁVĚR

Měli jsme dnes možnost vidět, jak vzývání Hospodinova jména souvisí s naším životem. Vzývat jméno Páně znamená znovu a znovu stavět svůj život do světla skutečností, které nám jsou v Božím jménu (a charakteru) odkryty. Tam čerpáme naději, tam čerpáme sílu pro život a vztahy, tam čerpáme povzbuzení, tam čerpáme potěšení, tam čerpáme povzbuzení, tam čerpáme pravdu pro svůj život, tam nacházíme odpuštění a také varování. Když mám na mysli praktické uskutečňování našeho vzývání Hospodina, pak si uvědomuji, jakou pomocí jsou nám texty, jako je ten z Ex 34,6-7. Biblické modlitby - a konkrétně biblická vzývání jsou připravena i pro nás a můžeme je používat. Jaký užitek z tohoto textu přijmeme, bude záležet na každém z nás. Je dobré mít takovýto a podobné texty často před očima.


18.10.2009

 

 


Co patří ke křesťanovi a církvi podle Janova evangelia

 

PROSTE A BUDE VÁM DÁNO (?)

Povzbuzení k důvěře v dobrotu nebeského Otce

UVEDENÍUVEDENÍ

Už je to nějaká doba, co s určitými přestávkami čteme Janovo evangelium a v něm sledujeme, jak vidí Pán Ježíš církev (křesťana) - k čemu zve, bez čeho si ji nedovede představit a co jí nabízí. Jsou to jakési základy, z nichž vyrůstá život víry. Určitě je dobře si je připomínat a znovu je promýšlet. Pro určitý přehled připomenu některé z charakteristik, u kterých jsme se již zastavili. Církev je společenstvím:

·Společenství znovuzrozených

·Společenství uctívajících

·Společenství duchovně hladových, kteří se sytí tělem a krví Páně

·Společenství, na kterém mají být zjevovány Boží skutky – na to očekává

·Společenství žijící s pomocí Ducha svatého

·Společenství těch, kteří slouží druhým – z lásky a bez ohledu na to, jak ponižující služby druhým může být – Pán Ježíš – „Dal jsem Vám příklad“

·Společenství, které střeží, chrání a zůstává v Kristu (evangeliu)

·Společenství, které miluje Boha – proč a jak

·Společenství věřících –společenství víry (spásné víry)

·Společenství na cestě ke svobodě od hříchu

 

Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které jáčiním, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
 
A začkoli budete prosit ve jménu mém,učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém,já to učiním.

Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak jiseberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,proste, oč chcete, a stane se vám.  Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás austanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá,oč byste ho prosili v mém jménu.
Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém,dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vašeradost byla plná. To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám užnebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo. V onen den budeteprosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás;

KÁZÁNÍKÁZÁNÍ

1. POPULISTICKÉ HESLO?

Podíváme-li se do širšího kontextu evangelií, najdeme další místa, v nichž Pán Ježíš mluví stejně anebo podobně Proste, a bude vám dáno;hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, akdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno…“).

Jsou Boží sliby, s jejich přijetím a pochopením nemusíme mít nezbytně veliké problémy. Jsou ale sliby, s jejichž pochopením a přijetím problém určitě máme. Myslím, že mezi ně patří slib, který se týká prosebných modliteb: „Začkoli budeteprosit vmém jménu, učiním to…“ Myslel to Pán Ježíš vůbec vážně? Není to – jak jsme na to zvyklí v předvolením období – dosti populistické heslo, které má za cíl především nalákat?

2. V2. V ČEM JE PROBLÉM?

V čem je problém se sliby Pána Ježíše ohledně vyslyšení prosebných modliteb? Ono to totiž na jedné straně vypadá všechno dosti jednoduše, až automaticky. Jakoby tady byla stanovena Boží povinnost vyhovět. Pravda, za určitých podmínek, ale ty se nezdají být zase až tak těžké a objevují se skoro jakoby až jenom na okraji a mimochodem: bude-li kdo věřit; prosit v jeho jménu (ve jménu Pána Ježíše Krista = na základě osvobození od hříchu Kristovou obětí); bude-li kdo zůstávat v Kristu a jeho Slově; bude-li kdo ve shodě s jeho vůlí

 

·Z širšího kontextu Písma můžeme zařadit do podmínek vyslyšení modliteb Jakubovy zmínky o tom, že nedojde-li k vyslyšení modlitby, člověk prosí špatně – jde mu o jeho vášně anebo mu chybí důvěra (pochybuje).

 

Kdo vyhoví požadavku víry a důvěry, zůstávání v Kristu, kdo bude ve shodě s Boží vůlí (oproti přáním vyrostlým z vlastních vášní), ten má jistou odpověď. Zní to skoro jako projekt na fondy z Evropské unie – je potřeba vyhovět formálním požadavkům, a pak je výsledek téměř jistý.
Jestli to na jedné straně vypadá dosti jednoduše, a tak na první čtení evangelijní texty opravdu vypadají, je zde na druhé straně to, co jen stěží lze zamlčet: praktické zkušenosti církve a jednotlivých křesťanů všech dob ukazují na to, že ono to není tak přímočaré a často ani srozumitelné. Mnohem častěji než bychom chtěli a než bychom očekávali na základě slov Pána Ježíše o vyslyšení proseb, nerozumíme, proč naše prosby odezvu nenacházejí (alespoň ne tak, jak si přejeme).

Jistě je možné v takových případech velice lehce odpovědět v tom smyslu, že nám určitě chybí „pravá víra (anebo důvěry)“, že asi „nezůstáváme plně“ v Kristu anebo nejsme ve shodě s Boží vůlí. Ano,určitě potřebujeme zkoumat obsah našich prosebných modliteb. Třeba zjistíme, že nám v nich jde víc o sebe a své blízké než o Pána Boha. Určitě je dobře ptát se po důvěře. Jenže ono mnohé modlitby nelze automaticky zpochybnit, protože jsou sobecké. Je možné zpochybnit například modlitby za vlastní zdraví? Je to něco, co odporuje Boží vůli? Určitě ne! A nakonec ani prosby, které výslovně týkají třeba probuzení (růstu Božího království), bývají (alespoň zprvu) nevyslyšeny. Často se těžko určuje, zda-li předmět modlitby je či není ve shodě s Boží vůlí. Ještě složitější je to s otázkou víry. Kde věříme dost, a kde málo? Kdo to bude posuzovat? A nakonec, kdo by se odvážil prosit nebeského Otce, když ne na základě spásného díla Pána Ježíše Krista – tedy v jeho jménu.

A tak můžeme při čtení slibů Pána Ježíše o tom, jak je jednoduché si zajistit vyslyšení modliteb, a přece nebývají vyslyšeny, vnímat pocit viny – nejsme hodni či schopni té pravé víry anebo máme dojem, že jsme příliš sobečtí. Anebo jen prostě – a smutně – nerozumíme. Na první pohled docela srozumitelné sliby Pána Ježíše a na straně druhé zkušenost, která je jiná. Myslím, že tuto skutečnost při čtení povzbuzení k prosebným modlitbám nemůžeme pominout. Jak se s tímto více než jenom zdánlivým rozporem vyrovnat? Je nějaká cesta, jak ho vyřešit? Je možno plně důvěřovat slibům Pána Ježíše o vyslyšení modliteb a zároveň žít s tím, že to úplně nefunguje?

3. CO S TÍM?

Pokud odmítneme rychlá a laciná řešení, zjistíme, že odpověď nemáme. Ani já ji nemohu (neumím) nabídnout, a věřte, že bych ji opravdu rád nabídl. Nenacházím jasnou odpověď v Bibli. Myslím, že rozpor nám zůstává a my s ním musíme žít. Přesto to ale není to jediné, co se k tomuto tématu dá povědět. Chceme-li brát Pána Ježíše a Boží slovo vážně, pak se musíme ptát, co nám zůstává a co nás přes určité nechápání přesto vede k tomu, že se budeme modlit a budemesvé prosby a žádosti předkládat nebeskému Otci ve jménu Pána Ježíše Krista předkládat.

3.1. A PŘECE BUDEME PROSIT… PROČ?

3.1.1. PROTOŽE MÁME DOBRÉHO OTCE

Protože máme dobrého nebeského Otce. To bylo přesvědčení Pána Ježíše. Je to on, kdo na to ukazuje v kázání na hoře, kde povzbuzení k prosbám doplňuje ilustrací o tom, že nakonec i lidé zlí umí dávat dobré věci, což potom nebeský Otec, který je dobrý!
Ať už tedy nemusíme rozumět, proč naše prosby nejsou vyslyšeny, i když nejsou zlé, budeme nadále prosit a důvěřovat, protože náš nebeský Otec je dobrý, dává dobré dary a je také moudrý a prozřetelný. On zůstává dobrý a jeho záměry s námi jsou dobré, i když automaticky nevyhoví v tom, co od něj žádáme.

3.1.2. PROTOŽE MÁME DOBRÉHO SPASITELE

Budeme se modlit a předkládat své prosby, protože tak smíme činit ve jménu Pána Ježíše Krista. Modlíme-li s k nebeskému Otci, pak mu připomínáme Pána Ježíše Krista a jeho dílo pro nás. Pro svého Syna, který je naším prvním přímluvcem, nebeský Otec přijímá naše prosby. A když dokonce nevíme, za co se modlit (což se upřímnému křesťanovi může stávat a stává často), je to Duch svatý, který se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

Máme nejenom dobrého Otce, ale dobrého Spasitele, který – jak o něm píše autor listu Židům – nás zná velice dobře, se všemi slabostmi, které prožíváme. Zakusil je sám na sobě. Protože se můžeme odvolat na Pána Ježíše Krista a jeho dílo pro nás, proto budeme své prosby vysílat k dobrému nebeskému Otci ve jménu Pána Ježíše Krista.

I když ne vždy rozumíme, proč Pán Bůh neodpoví na naše prosby tak, jak bychom chtěli, přesto máme pořád dost důvodů své prosby k němu vysílat. Pán Ježíš Kristus nás k tomu povzbuzuje. Kromě dobrých důvodů k takovým modlitbám ovšem potřebujeme vnímat i podmínky, které před nás Pán Ježíš staví.

3.2. S ČÍM BUDEME PROSIT…

3.2.1. S VÍROU – DŮVĚROU

Vyplývá to z toho, co již zaznělo. Modlitba bez důvěry v dobrého nebeského Otce a bez důvěry (víry) v dobrého Spasitele, není možná. Mám nejenom dost důvodů k prosbám, ale k prosbám ve víře a důvěře.

3.2.2. S OHLEDEM NA OBSAH PROSEB

Je to nakonec víra, která nám staví před oči obsah našich modliteb. Ten vždy vychází z dvojího zakořenění našeho života – žijeme zároveň na této zemi a zároveň patříme již k nebi. Jsme plně pohlceni pozemským, ale zároveň jsme pohlceni také nebeským – zůstáváme v Kristu (alespoň jsme k tomu zváni). Co s pozemského týče, Pán Ježíš říká (v kázání na hoře) nepečujte (příliš), ale hledejte Boží království.

Jestli má být něco předmětem našich proseb, pak jsou to věci Božího království a jejich hledání v modlitbě: posvěcování Božího jména (prosby modlitby Páně), duchovní růst, duchovní dary (viz Šalamounova prosba o moudrost k Božímu úkolu), duchovní probuzení, duchovní služba, ochrana ve zkouškách, záchrana těch, kdo byli zachváceni hříchem:

„Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčnýživot. Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme,jsme dostali od něho.  Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti,ať za něho prosí

Myslím, že uděláme-li si revizi obsahu přímluvných modliteb, zjistíme, že více se v našich prosbách objevuje vlastní prospěch. Boží království možná přichází zkrátka. A tady potřebujeme určitou korekci proseb. Ne, že bychom museli opustit prosby týkající se osobního života, ale potřebujeme se učit vidět především potřeby Božího království a z něho vyplývající prosby.

3.2.3. S OHLEDEM NA PŘÍKLADY – TVÁ VŮLE SE STAŇ

Kromě toho, že budeme předkládat prosby v důvěře a zvažování jejich obsahu, může mít před očima některé příklady. Je možno zmínit apoštola Pavla, který prosil dokonce 3x za odnětí ostnu, ale nakonec se tak nestalo a apoštol přijal Boží odpověď. Připomeňme si také Pána Ježíše, který se modlil v Getsemane velice osobní prosbu: „Otčemůj, je-li možné, ať mne mine tento kalich, avšak ne jak já chci, ale jakty chceš…“. Tato modlitba našeho Spasitele je prosbou, která by nás měla povzbudit k prosbám. Byla velice osobní, byla vyslovena s důvěrou a byla otevřená k Božím řešením. Upřímné osobní prosby zakončené slovy: „Tvá vůle se staň“ patří k prosebným modlitbám upřímného věřícího, který hledá Boží království.

ZÁVĚRZÁVĚR

Na závěr bych chtěl citovat jednoho z nejvýznamnějších evangelikálních teologů současnosti Johna Stotta, který říká:

„Ve slibu Pána Ježíše ohledně prosebných modliteb není záruka bez jakýchkoli podmínek. Nemáme před sebou zaklínadlo: „Sezname, otevři se.“ Kdyby tomu tak bylo, modlitba by se změnila v kouzlo, modlitebník v kouzelníka a Pán Bůh ve sluhu. Kromě toho, kdyby upřímný modlitebník věděl, že se opravdu splní to, o co prosil, dostal by se do napětí. Ztratil by totiž důvěru ve svou vlastní moudrost, která vede k tomu, co žádat. Bylo by to neunesitelné břemeno, kdyby Bůh byl povinen dát vše, zač prosíme.“.

O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu.

Vygenerované za: 0.10 sekund
787,846 návštěv