Přihlášení

Jméno

Heslo



Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.

Rychlé info

Pro přidání zprávy do Rychlého infa, musíte být přihlášeni.

Žádné zprávy.

Navigace

Anketa

Zatím nejsou žádné ankety.

Moc se bojím…

Před několika lety jsme se potkali poprvé na bowlingu. Takový tichý chlapík. On nesportoval. Vždy si dal jedno kafíčko, malý nealko nápoj a zmizel. Postupně jsme spolu začali mluvit. Ukázal se jako velmi vtipný, zajímavý člověk. Chci vás seznámit s úryvky jeho příběhu, jak mi jej vyprávěl.

„“Víš, já dojdu jen tady, v mém městě za vámi. Není to daleko, tak se nemusím moc bát. Po úraze jsem zůstal téměř čtyři hodiny v komatu a díky otoku mozku se dostavily další zdravotní komplikace. Tou hlavní, co mne drží doma, jsou epileptické ataky. Proto jsem jen ve společnosti lidí. Doma s rodiči, tady s vámi. Taky musím pravidelně dojíždět na dialýzu, protože ledviny taky nefungují. A tím pádem se ani nedostanu za synem, který bydlí v jiném městě. Prostě se bojím. Moc se bojím.“

Netrvalo dlouho a poznal sociální firmu, zabývající se ICT technologiemi, ProDeep, o.s. z Boskovic. Já tam pracuji. Kolegové, sociální pracovníci mu nabídli pomoc. Po roce mi Petr, tak se jmenuje, vypráví:

„Nejdříve mne zaujalo zařízení, které jsi měl ty na ruce. Vysvětlil jsi mi, že to zařízení pohlídá, kde jsi, zachytí případný pád a vydá signál příslušným lidem, že se s člověkem něco stalo. To by byla šance i pro mne. Mám sice počítač, mobil, ale že z toho může být takové zařízení, pomocník, to jsem fakt netušil. Tak jsem kontaktoval a velmi rychle se domluvil. Dostal jsem podobné zařízení. To tvoje bylo na ruku, já mám krabičku tady u pasu. A ti skvělí dispečeři kdesi daleko v počítačích vidí, kdy jsem opustil dům, zda náhodou jsem nezapomenul nabít toto zařízení a pokud se dostanu do nějaké nepřirozené polohy, nebo bych spadl, tak mi volají pomoc. To víš, že jsem nevěřil jen tak. Trochu jsem si je vyzkoušel. A fakt, vždy dobře zareagovali. Já ti byl náhle šťastný. Já nemusel být uvázaný jen doma. A jak se říká, a já můžu jen potvrdit, když je duše v klidu a spokojena, začnou se plnit i další věci kolem. To že jsem se zklidnil, mi potvrdili i ošetřující lékaři. Dokonce mne utvrdili, že pokud tomu zařízení a lidem kolem skutečně věřím tak ataky epilepsie mohou docela ustoupit. Je to o klidu a důvěře.

To se hned začnete rozhlížet po dalších možnostech. Je mi téměř 40 a tak bych chtěl bydlet sám. Konzultace s lidmi s firmy a jsou tu další skvělá řešení pro vlastní byt. Dnes jej mám. Byt, kde se nebojím sám, dispečink firmy mne pravidelně kontroluje, zda je vše v pořádku, nebojím se jít sám do koupelny, protože i toto je technologicky ošetřené těmi báječnými lidmi s té firmy. Pak už jen přišlo, co asi v takovém pohádkovém případě mělo přijít. Náhle se pro mne našel i dárce ledviny. Transplantace, rychlá regenerace a pak ty se divíš, že jsem tady tak veselý, mluvka a fakt šťastný člověk?“

To je Petr Vich, který tak mluvil v minulosti a tak vypráví dnes svůj příběh. Je to klient nové sociální služby. Asistenční dohledová služba se jmenuje oblast pomoci zdravotně postiženým, seniorům a taky pečujícím o tyto osoby. Vše na základě moderních asistivních technologií, využívající nástup a rozvoj informačních a komunikačních technologií. Dispečeři a další zaměstnanci jsou taky zdravotně postižení a o to lépe chápou a řeší zakázky klientů.

Postupný nácvik samostatného bydlení, rozvoj technologií nejen pro Petra není ukončený proces. ProDeep, o.s. vychází ze zkušeností, potřeb a požadavků Petra a tak v současné době připravují další vylepšení komfortu jeho bydlení, pro klidné žití a spokojenost Petra.

Budu se těšit na další setkání a novinky. Ono fakt jde řešit víc, než si myslíme…

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval. Buďte proto první a vložte svůj komentář.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Pro hodnocení musíte být registrovaný.

Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Zatím nikdo nehodnotil.
Vygenerované za: 0.09 sekund
746,194 návštěv